Atlantská škola
Home Kalendář kurzů Studijní plán Články a recenze Registrace Kontakt
[ LOGIN ]
Články o Atlantidě
Spirituální psychologie
Starodávné civilizace
Třetí oko a mysl
Spirituální integrita
Hvězdy a krystaly
Lightworker
Fyzické tělo a instinkt
Láska a komunikace
Recenze

Přijetí, pravda, změna

PUBLIKOVÁNO: 30.11.2017, AKTUALIZACE: 05.12.2017

Přijetí – sebedůvěra, sebepřijetí a umění laskavého přijímání.
Lidé pracující na této lekci na sebe nahlížejí jako oběti a do tohoto dramatu se zcela zapletou. Energetické bloky se projevují jako sabotáž, kdy dotyčná osoba působí dojmem, že dělala vše správně, a přesto v jejím životě nic nefunguje. Tento člověk může být velmi tvořivý, ale jakmile se energie, kterou přeměňuje, vrací zpátky k němu, mívá potíže tuto odměnu přijmout. Navenek tito lidé obecně působí dojmem, jako by trpěli nedostatkem sebeúcty. Základní příčinou těchto pocitů je přesvědčení, že jsou bezcenní.

Přijímání je umění nechat energii protékat vlastní bytostí. Dokud se energie nezačne pohybovat, jedná se pouze o potenciál. Je důležité energii umožnit, aby skrze nás proudila všemi možnými cestami. Pokud se podíváme na oblasti v našem životě, kde je blokovaná energie, může to být tím, že blokujeme přijetí. Tito lidé mají potíže s přijímáním zodpovědnosti za vlastní skutečnost, s vnímáním událostí a zážitků. Mohou mít velmi silný, i když nevědomý odpor k ostatním lidem. Tato lekce lidi učí přijmout věci tak, jak jsou. Uvědomění, že si můžeme vytvořit život, který chceme žít, a být se sebou spokojený. Přijímat tok změn ve svém životě a získat silný pojem o vlastním Já. Najít bezpečí ve vlastním nitru.

Neschopnost přijímat se může projevovat jen v jedné oblasti, například ve financích. Člověk může vyprodukovat všechnu svou energii potřebnou k tomu, aby se začal posouvat žádoucím směrem. Jakmile tato energie opíše kruh a vrátí se zpátky k němu, je pro něho těžké přijmout hojnost, kterou mu s sebou přináší. Pátrejme po oblastech, kde se energie mohla zabrzdit, a snažme se ji znovu uvolnit. Dalším důležitým aspektem této lekce je přijetí zodpovědnosti. Jestliže si v osobním životě přejeme dosáhnout většího úspěchu, pak musíme přijmout více zodpovědnosti za své štěstí. Pokud chceme být úspěšnější ve vztazích, musíme přijmout více zodpovědnosti za jejich budování. Proto vztah, jenž se může zdát nedokonalý, se postupně promění ve vztah, který bude fungovat.  

Jane je krásná mladá žena, která měla všechno - šťastné manželství s mužem, který ji velmi miloval a také vydělával spoustu peněz, aby zajistil, že ona i jejich malý synek budou mít všechno, co si přejí. Najednou však došlo k tragédii. Janin manžel a malý synek zahynuli při autonehodě. Jane s nimi v autě nebyla. Jde o jednu z nejhorších událostí, které může život přinést. Jak bychom ji mohli přijmout? Jak bychom mohli překonat strašlivý zármutek nad ztrátou dvou lidí, jež jsme v životě nejvíce milovali? Jak bychom v tom vůbec mohli nalézt něco dobrého? Jane měla několik možností. Mohla nalézt útočiště v roli oběti, což by nebylo vůbec nic těžkého, nebo se mohla utápět v hlubokých depresích, což by se dalo snadno pochopit. Nebo se mohla ponořit do vlastního hněvu.

Mistrovství je schopnost uchopit negativní situaci a nalézt způsob, jak věci převrátit, aby vedly k něčemu pozitivnímu. Dnes je tato mladá dáma profesionální zpěvačkou a nahrála dvě populární desky. Jane využila své hluboké emoce a vyjádřila vlastní zármutek. Vytvořila něco krásného. Nebylo to pro ni nic jednoduchého. Spolu s manželem, synkem a budoucností ztratila i finanční zázemí a poprvé v životě byla odkázána pouze na vlastní zdroje. Musela se naučit, jak se o sebe postarat. Přestože ji vždy bavilo zpívat, nikdy ji nenapadlo, že by si na tom mohla postavit kariéru. Našla si práci a ve volném čase zpívala. Po nějaké době učinila Jane velmi riskantní a odvážný krok. Zanechala stálé práce, aby se mohla soustředit na nahrávání své první desky.

Katalyzátorem Jane byl její otec, který byl, i když nevědomky, příčinou toho, že si Jane příliš nevěřila. Protože ji hluboce miloval, chtěl ji ušetřit zklamání. Říkal: "Je to pěkné, jak zpíváš, zlatíčko. Pokračuj a zpívej, jestli chceš, ale nesnaž se to dotáhnout příliš vysoko, protože je na světě spousta lidí, kteří zpívají mnohem lépe než ty." Z tohoto důvodu trpěla nedostatkem sebedůvěry a sebepřijetí. Tragická smrt manžela a synka přinutila Jane k tomu, aby překonala vlastní problémy a zvládla svou životní lekci.

Pravda - zodpovědnost. Lidé pracující na lekci pravda mají potíže rozpoznat svou pravdu a stát si za ní. Mají sklon přijímat pravdu ostatních za svou. Mají potíže být soudný a stát ve své síle. Mohou hledat tu nejnovější knihu, nejnovější koncept, ideu či systém, který by mohli následovat. Odmítají své vlastní dojmy, pocity a myšlenky a místo nich přijímají cizí.

Pravda - slabina - ze začátku obvykle nejsme schopni být k sobě upřímní. Je to těžká situace, protože nikdy nevíme, za čím vlastně stojíme, a proto jsme nuceni poměřovat sebe s ostatními. Nejenže je pro nás pravda nepolapitelná, ale navíc si vytváříme iluze, abychom racionalizovali svá rozhodnutí. Hledáme jakýkoli možný způsob, abychom se zbavili zodpovědnosti za své jednání. Často se chytáme do pasti a hledáme vodítko mimo sebe, místo aby poznávali sami sebe. Nebýt upřímný. Lhát a vymlouvat se místo toho, abychom poctivě zhodnotili, jak se vyvíjí náš život. Žít ve světě fantazie. Věřit vlastním lžím a oddělit se od vlastního Já.

Vnímají sebe samé očima ostatních lidí. Raději ale než soudit osoby, které se učí poznat svou vlastní pravdu, je tleskat jejich odvaze a milovat je :) Brutální upřímnost - tuto lekci lze zvládnout tím, že k sobě budeme brutálně upřímní. To znamená, že přijmeme plnou odpovědnost za vlastní myšlenky a jednání. To neznamená, že tyto myšlenky a činy musí být dokonalé. Je třeba, aby byly naše vlastní. Jakmile začneme přijímat zodpovědnost za svou vlastní realitu, začínáme být mistry pravdy.

Keith je velmi mocný muž. Přitahuje ty, kteří hledají pravdu. Takoví lidé ho totiž vnímají jako někoho, kdo jasně rozpozná, co je v životě důležité a co ne. Je to skvělý poradce, znalec a vizionář. Má ale potíž si stát za svou pravdou. Je totiž roky ženatý se ženou, s níž nemá vůbec nic společného. Přes dvacet let spí odděleně. Jeho manželství postrádá jakékoliv emoce a city. Jediná věc, která ho se ženou spojuje, je jejich společný syn. Pravda je jeho slabina. Dokonce i když říká lidem, co si myslí, dělá to takovým způsobem, že sám sebe popírá. Místo aby prostě řekl vlastní názor, přetvařuje se a chodí kolem horké kaše a není schopen jasně vyjádřit nesouhlas. Je pro něj těžké rozpoznat svou pravdu, najít odvahu a zdůraznit svůj vlastní úsudek. 
 
Když Keith vyrůstal, rozvíjel se v něm hodnotový systém, který mu diktoval, že úspěch znamená mít dobrou práci, vydělávat šestimístné částky, mít pohodlný prostorný dům na předměstí, jednu manželku, dvě děti a garáž pro dvě auta. Kdyby měl všechno, čeho dosáhl, hodit za hlavu jen proto, že v jeho manželství není žádná láska, city ani komunikace, znamenalo by to pro něj, že selhal. Místo toho snášel, že není milován, naplněn ani šťasten. Několikrát měl možnost poznat opravdovou lásku ve vztahu s jinou ženou, ale jakmile ho začala žádat o schůzku, zarazil se.
 
Keith pevně věřil, že největší dar, který může svým dětem dát, je stabilní, šťastný rodinný život s oběma rodiči, kteří ho milují. Pravda je, že dětem poskytl medvědí službu, když je učil, že je pro člověka normální postrádat celistvost a žít ve lži. Keithovým cílem by nebylo zachovávat status quo na úkor vlastní celistvosti a radosti. Keith by mohl nalézt odvahu projevit své názory, zjistit, co je pro něj opravdu důležité (namísto přijímání cizích pravd a standardů), a žít život, který se shoduje se záměrem jeho duše. Keith je ale uvězněn ve svém trápení a nedokáže změnit zaběhl stav věcí.
 
Leslie byla tatínkova holčička. Její otec byl příjemný řečník a skvělý prodejce. Dokázal se lidem podívat přímo do očí a říct jim, že černá je bílá. A oni mu to věřili, protože to byl okouzlující člověk, který byl zvyklý na to, že mu lidé nedokázali odporovat. Leslie zbožňovala a obdivovala svého otce natolik, že jí dělalo radost předstírat, že věří jeho lžím. Leslie začala věřit, že je přijatelné jednat nepoctivě a zvolila si kariéru pro styk s veřejností a velmi brzy začala věřit vlastním lžím stejně jako její otec. Po určitou dobu se jí dařilo a měla velký úspěch. Ale čím více jednala nepoctivě, tím rozháranější byl její život a a tím více se začal rozpadat. Dostala se do problémů se svými zaměstnanci. Byli nespolehliví. Byli líní. Začali ji zrazovat, přecházet ke konkurenci a přebírali jí klienty. Vztekala se. Jak mi to mohli udělat? Nemají v sobě ani kousek loajality? Ani jednou ji nenapadlo, že lidé v okolí pouze odrážejí to, co sama vysílá.
 
Při konzultaci vždy chtěla převzít kontrolu nad konverzací a potvrdit to, co se už dozvěděla od jiných lidí. Později začala vnímat, že otec byl jejím katalyzátorem životní lekce pravdy. Vzpomněla si na situaci, kdy se dostala s otcem do velkého konfliktu. Poprvé v životě ho konfrontovala s jednou z jeho lží. Otec se velmi rozčílil a od té doby spolu nemluvili. Leslie trpěla pocity viny a stále pochybovala o tom, zda tehdy jednala správně. Řekla, že je přesvědčena o správnosti svého jednání, raději by však žila s jeho přetvářkou, než ho znovu konfrontovala s pravdou.
 
Na základě terapie Leslie na chvíli pustila z hlavy svého otce a uvědomila si jasně, co skrývá ve svém srdci. Jako prezidentka korporace má zodpovědnost za obecnou atmosféru ve společnosti. Její věčné hledání pravdy mimo vlastní nitro mátlo lidi ve svém okolí. Začala se soustředit na to, co pro ni představuje pravdu. Pravda ale není neměnná věc, ale evoluční proces. Jak rosteme a vyvíjíme se, stejně roste a vyvíjí se i naše vnímání pravdy. Lesliino podnikání se začalo slibně vyvíjet, aniž se o to musela nějak zvlášť snažit. Jednoho dne jí otec zavolal, jako by se nic nestalo. Leslie už naštěstí chápala, že není jejím úkolem otce předělávat. Jediná věc, za kterou nesla zodpovědnost, spočívala v tom, že si musí stát za svou pravdou. Už nepotřebovala tolik terapií, protože začala naslouchat vnitřnímu hlasu a jde za svým srdcem. 

Klíč k nalezení odpovědí nespočívá ani tak v hledání odpovědí jako spíše ve formulování otázek. K tomu, aby k nám přišla odpověď z nitra, musíme pouze formulovat otázku. Jediné, co je třeba v tomto bodě udělat, je pro daný okamžik akceptovat tuto odpověď jako pravdu. Když pracujeme na lekci pravda na vyšší úrovni, je běžné, že se z nás stanou učitelé nebo leadři, kteří jsou ve spojení s několika koncepty pravdy, bez toho, aby přilnuli k jedné jediné. Je to pochopení, že pravda je plně závislá na našem vnímání a že jen skrze umění posunu vnímání můžeme vidět mnohé další pravdy stojící za naší vlastní. Zvládnutí této lekce bude mít velký vliv na posun celého lidstva. Dokážete si pak představit, jak bude vypadat život na Zemi?

Adaptace - změna. Naše přirozená podstata je schopna během krátké doby velké změny. To, co se brání změně, je naše fyzická forma. Proto se se změnami nepříliš snadno vyrovnáváme. Lekce adaptace se týká vyrovnávání se se změnou. Změna pro nás všechny znamenají neznámo. Lidi pracující na lekci adaptace se vyrovnávání se změnou velmi těžce a působí velmi nepřizpůsobivě. Mají v této oblasti totiž velké slabiny, protože si vůbec nedokáží uvědomit, co se s jejich životy děje. Pokud nevíme, co se může stát, máme pocit, že jsme ztratili kontrolu nad světem, a ztrátu kontroly přirovnáváme k bezmocnosti.

Když čelíme změně, je dobré si pamatovat, že bez změny není možné dosáhnout vyšší vibrační úrovně. Tito lidé dělají vše proto, aby udrželi vlastní životy pod kontrolou. Věří tomu, že bezpečí získá jedině tehdy, když udrží věci ve stávajícím stavu, nezměněné. Jsou to jedinci, kteří mívají potíže s udržením rovnováhy mezi svým srdcem a hlavou. Mají tendenci spíše myslet než cítit. Než udělají rozhodnutí, vše si důkladně promyslí. Vše si racionalizují. Až ve chvíli, kdy musejí čelit drastické změně, zjišťují, že na to vůbec nejsou připraveni. Tito lidé se stále učí jít s proudem
 
Maryann měla práci, kterou neměla ráda, ale kterou vykonávala už deset let. Chtěla změnit svůj život. Maryannina matka strávila celý život usilovnou snahou nerozčílit manžela a postupně předala tento přístup dětem. Ty vyrůstaly v přesvědčení, že vytvoření úspěšného domácího života závisí na udržení příměří za každou cenu. Chtěla, aby pro své děti představovala milující a starostlivou podporu, jejímž nedostatkem sama trpěla po celý život. Místo toho však docílila stavu, kdy její manžel vládl domácnosti za pomoci atmosféry strachu a hrozeb. Katalyzátorem Maryann se však stal její otec.
 
Vzpomněla si na událost, když jí byly čtyři roky. Maryann učila dvouletého bratříčka zpívat. Jejím rodičům připadalo, jako by soutěžili, kdo umí více ječet. Maminka na ně zavolala z kuchyně a řekla jim, aby se ztišili, jestli nechtějí rozzlobit tatínka. Maryann si vzpomněla, že slyšela otce vstoupit do kuchyně. Matka pak tiše vklouzla do koupelny. Maryann šla za ní. Viděla, jak má matka ústa plné krve. Okamžitě vytušila, že za matčinu bolest a slzy může otec. Pak vešla do ložnice a uviděla otce, jak leží na posteli a tiše vzlyká. I když měl Maryannin otec zjevné problémy s výbuchy vzteku, nikdy je neventiloval tímto způsobem a nikdy v budoucnu už k podobnému násilí znovu nedošlo. Stačilo to však k tomu, aby Maryann získala energetický otisk, a od tohoto dne byl její vztah k otci postaven na zachování příměří. Chtěla tak zabránit další násilné reakci.
 
Třebaže Maryann toužila po vlastním partnerovi a dětech, fakt, že celý život chodila takřka po špičkách a snažila se nenarušovat existující stav věcí v rodině, jí v realizaci tohoto snu bránil. Nikdo si neuvědomoval, že se otec snaží zvládnout svůj hněv, a všichni se tedy dál chovali stejným způsobem. Při terapii se Maryann stala pozorovatelem vlastního života. To jí umožnilo uvolnit emocionální pouta k těmto událostem, odstranit úsudky a vidět situaci tak, jako by se stala někomu jinému. Po několika měsících Maryann pozvala otce na oběd a pokusila se sním promluvit o události, k níž došlo, když jí byly čtyři roky.

Pro oba měla tato situace naprosto rozdílné dopady. Pro ni představovala katalyzátor, který ji naučil, že bezpečí získá jedině tehdy, když udrží status quo. Pro otce představovalo udržení situace nebezpečí a poskytlo mu důvod ke změně. Nebyl ale nikomu schopný říct nic, co by přimělo ostatní všimnout si, že se změnil. Otec se jí omluvil za tento incident, i za to, že celé její dospívání byl emocionálně chladný. Slzy, které ten den prolili, je oba uzdravily. Nejenže mezi nimi začal nový vztah založený na komunikaci, ale rovněž Maryann získala dostatek sebevědomí, aby začala usilovat o změnu. Má novou známost, dvakrát se přestěhovala a změnila zaměstnání. Pracuje s dětmi a svou práci miluje. I když si vystavěla život na tom, že musí udržovat zaběhlý pořádek, pouští se do riskantnějších situací a díky tomu se více raduje ze života. 

Ivana Valová, Steve Rother - Spiritual psychology
www.atlantskaskola.cz


[ HOME | KALENDÁŘ KURZŮ | STUDIJNÍ PLÁN | ČLÁNKY A RECENZE RSS | REGISTRACE | KONTAKT ]

Atlantská škola
Design a tvorba stránek Business Logic s.r.o.